15 / 18
Mezitím se svým psem Rafem chodil po lese hajný Zajíc. Už od rána měl takové div-
né tušení, že se něco stane a že by měl hledat vlka. V lese nikoho a nic neviděl, tak si
řekl, že se zastaví za babičkou na kus řeči a na kus bábovky. Popřeje jí k narozeninám.
Když přicházel k chaloupce, Raf větřil a byl neklidný. Štěkal směrem ke stavení.
Hajný si řekl, že opatrnosti není nikdy dost, proto velmi měkce našlapoval, aby jej
nebylo slyšet. U chaloupky ani živáčka, i když velmi dobře vnímal to divné ticho, jako
by se něco stalo. A chtěl zaťukat na okno. Když se podíval přes sklo dovnitř, málem
hlasitě zakřičel, neboť nemohl uvěřit svým očím. A co vidí?
V posteli leží vlk s obrovskýmbřichem, hvízdá mu v čumáku a chrápe na celé kolo.
Tady je něco v nepořádku, že on spolkl babičku?
Hajný vešel potichu do pokoje a loveckým nožem rozpáral vlkovi břicho. Z něj
vyšla nejen unavená babička, ale i Karkulka.
Obě vděčně děkovaly za svůj život zachránci.
17