Bylo, nebylo. Na jednom zámku se před mnoha a mnoha lety narodili dva princové
v době, kdy otec statečně bojoval s nepřítelem. Dvojčata rostla, ale přece jen mladší-
ho si oblíbila královna více, protože se držel jejích sukní a neustále se okolo ní motal,
kdežto starší potřeboval vše zkusit sám, bez matčiny opory.
Když se rozhodovalo o tom, kdo bude králův nástupce, matka podstrčila man-
želovi toho mladšího. Starší z dvojčat rozmrzele přemýšlel, co bude dělat, a tak se
rozhodl vyrazit do světa. Osedlal královského bělouše, pískl na svého psa a nepozo-
rovaně odjel.
„Ach, kdybych tak mohl najít opravdové štěstí,“ posteskl si nahlas. A vtom mu
jeho kůň odpověděl lidským hlasem: „Princi, když mě ve všem na slovo poslechneš,
jistě neprohloupíš a štěstí najdeš. Ale nebude to lehké. Častěji bys sáhl po snadném
výsledku, avšak svou touhu po skutečném štěstí bys nenaplnil.“ Princ slíbil, že bude
koníka poslouchat. Dojeli ke skále, kůň třikrát zahrabal kopytem, sluj se otevřela
a oni vešli.
69