9 / 26
Na jednom bohatém statku žil spokojeně sedlák se svou ženou. Ta však nečekaně
zemřela a zanechala muži na starost dcerku. Jak už to bývá, sedlák na ženskou práci
nestačil, a než se sešel rok s rokem, přivedl domů vdovu s vlastním děvčetem. Ukáza-
lo se, že obě byly lenivé, panovačné a hádavé. Sedlák pracoval celé dny na poli, ne-
věděl, co se doma děje, a tak padla celá tíha starostí na jeho dceru. A protože musela
pečovat i o oheň v kamnech a vymetat je od sazí, vynášet popel, začaly jí macecha
s dcerou Dorou posměšně říkat Popelka. A tak to zůstalo. Všechny úkoly Popelka
plnila, nikdy neodmlouvala, statečně snášela ústrky nevlastní matky. Ba ani otci si
nikdy nestěžovala, neboť věděla, že by se tím trápil.
Na nedalekém zámku chtěli král a královna oženit svého syna. Podle obyčeje
uspořádali tři plesy, aby si princ mohl vybrat nejkrásnější dívku z celé říše. Už i vrabci
na střeše si cvrlikali tuto novinku, když macecha poručila muži, aby jel na jarmark
a nakoupil tam látky a šperky.
„A co tobě, Popelko?“ zeptal se otec. „Přines něco, co ti zavadí o nos,“ poprosila
Popelka. Nevlastní sestra se jí začala smát, ale ona se na tatínka mile usmála: „A dávej
na sebe pozor. Brzy se vrať. Šťastnou cestu.“
53