Babička s dědečkem se starali o svého malého vnoučka Budulínka. Žili spolu v cha-
loupce u lesa na samotě, kde lišky dávaly dobrou noc. Dědeček chystal dřevo, aby
bylo čím v zimě topit, babička uklízela, starala se o domácí zvířátka a dbala na to,
aby dobře uvařila. A Budulínek? Hrál si, sledoval ručičky u hodin, jak ubíhají, čekal, až
dřevěná kukačka zakuká, kreslil, prohlížel si obrázky na stěnách, houpal se na koníč-
kovi a úplně nejraději si povídal o tajných věcech s kočkou Micinkou.
Když se babička s dědečkem nedívali, Budulínek si tajně vzal smyčec a začal vrzat
na housle, až se Micka uraženě zvedla, že takovou kočičí muziku nebude poslouchat.
A když Budulínek přidal rány na buben, tak utekla za komín.
Nejraději by ovšem Budulínek skotačil v lese, ale protože byl ještě malý, některé
věci měl od dospělých zakázány. Třeba to, že se sám nemůže vydat na průzkum, kde
jsou nejlepší jahody, nebo kde tak krásně voní paseka a kde vykukují z mechu nej-
lákavější hříbky. A Budulínek většinou poslouchal, protože dědečka a babičku měl
velmi rád.
37