3 / 26
V jednom útulném domečku žila se svou maminkou moc hezká holčička, které všich-
ni říkali Červená Karkulka. Na svých světlých dlouhých vlasech totiž nejraději nosila
červený čepeček, který jí maminka ušila, a k tomu přidala sukni, punčošky i střevíce
stejné barvy. Karkulku měl každý rád, protože se chovala vždy přátelsky, zdvořile
a dokázala vykouzlit na tváři takový úsměv, že hned člověk zapomněl na starosti
a myslel si, jaké je to milé děvče.
Jednoho dne při snídani maminka řekla: „Karkulko, babička právě slaví naroze-
niny, zajdeš za ní, vezmeš naše dárky. I to perníkové srdce, které jsme spolu včera
upekly.“
Karkulka se zaradovala, protože u babičky se jí vždy líbilo.
„A Karkulko, nemusím ti snad připomínat, že máš jít jen po lesní cestě. V žádném
případě nesmíš sejít. Všude číhá nebezpečí,“ varovala maminka.
Karkulka kývla, jakože souhlasí se vším, co slyšela, ale v duchu už byla u babičky.
Dala mamince pusu na rozloučenou, vzala košík plný dobrot a šla. Tak se těšila, že na
svůj slib brzy zapomněla.
5