23 / 26
Bylo nebylo. Za sedmero horami v jedné malé vsi bydleli muž a žena. Svůj domek si
postavili na samém konci vesnice a vedli klidný život. I když byli chudí, o živobytí se
vždy nějak postarali. Muž pracoval v lese, žena předla len.
Manželé ale nemohli mít děti. Když si postěžovali sousedům, ti jim říkali: „Buďte
rádi, čím byste je uživili. Vždyť takové dítě toho potřebuje!“
Žena i muž jim namítali, že by vystačilo to, co mají. Jen kdyby se mohli postarat
o své dítě. Kéž by se jim splnilo toužebné přání!
Doma stála prázdná kolébka, nad kterou žena těžce vzdychala: „Kdybych tak teď
mohla houpat syna nebo dcerku, bylo by u nás plno štěstí. A když se najíme my, nou-
zi by nemělo ani naše děťátko. Jen kdybychom nějaké měli!“
Muž viděl, jak se jeho paní trápí, a přemýšlel, co udělat, aby byla spokojena.
Na nic však nemohl přijít, a tak utíkal v horách jeden den za druhým a manželé
se slzou v oku se dívali na sousedovy děti, jak si hrají a rostou. Zdálo se, že už to tak
zůstane napořád.
165